KONZULTAČNÍ HODINY V ZS 2012/13

KONZULTAČNÍ HODINY V LS 2012/13: úterý od 10.30. Příležitostná domluva v rámci seminářu, nebo před a po seminářích, podle situace. V jiné dny dle individuální domluvy prostřednictvím mailu.

pondělí 24. září 2012

ZAČÁTEK VÝUKY DOC. FICE!!!

Veškerá výuka začíná od 15. 10. 2012, na základě zadání probíhá samostudium a příprava seminárních prací. Konzultace jsou v platnosti.

Poznámky k volitelnému semináři či přednášce Světová literatura I.

Ferdinand Stiebitz: Stručné dějiny řecké literatury, JČF – Jednota českých filologů, Praha 1940.
Ferdinand Stiebitz: Stručné dějiny římské literatury, JČF – Jednota českých filologů, Praha, 1946.
Macura, Vladimír. Slovník světových literárních děl. Praha: Odeon, 1988.
Dejiny svetovej literatúry. 1,2. Edited by Pavel Výraštek - Milan Pišút. 1. vyd. Bratislava: Osveta [Martin], 1963.

Z Ferdinanda Stiebitze jsem se kdysi učil i já, ale byla to, veřte, středoškolská učebnice pro gymnázia na konci první republiky. Je to srozumitelné, přehledné, pro vás naprosto dostačující, ale nedostupné. Proto říkám: POKUD DOJÍŽDÍTE Z BLÍZKÝCH I VZDÁLENĚJŠÍCH OKRESNÍCH MĚST, JSOU TAM MUZEA A MUZEJNÍ KNIHOVNY, TAM BY TO MOHLO BÝT K ZAPŮJČENÍ.


Následující tituly jsou nové, pro vás důležité, je tam uvedena literatura atd. Ke každému ze zadaných témat či autorů tam naleznete poznámky a odkazy. Nikomu nebráním, aby si tyto dějiny literatury přečetl, nicméně stačí excerpovat pouze tu pasáž, která se týká konkrétního zadání.

Luciano Canfora: Dějiny řecké literatury, Praha, KLP – Koniasch Latin Press, 2001.
Gian Biagio Conte: Dějiny římské literatury, Praha, KLP – Koniasch Latin Press, 2003.
Jiří Šubrt: Římská literatura, Praha, Oikoymenh, 2005.

Parametry seminární práce: minimální rozsah 6 stran, bez titulního listu, poznámkového aparátu, slovníčku cizích pojmů a seznamu literatury. Vzhledem k rozdílnosti témat je důležité: přehled tématu, žánrová charakteristika, pokud jde o jedno dílo, tak rozebrat právě ono dílo, autor vytvořil více děl, poskytnout přehled jeho tvorby a vybrat to nejdůležitější nebo vám nejbližší a rozeprat právě takové, např. Ovidius, Metamorphoses, Proměny, což by mě těšilo, ale také Ars amarotia – Umění milovat.

Všechna antická díla, řecká i římská, vyšla v českých překladech ve dvou edicích. Především v edici Antická knihovna Nakladatelství Svoboda, dále pak v edici Živá díla minulosti nakladatelství Odeon. Zbylá lze zjistit u jiných nakladatelů.

Vzhledem k obtížnosti tématu a neznalosti reálii doporučuji nahlédnout, pro osobní potřebu, do dvou zásadních příruček:

Encyklopedie antiky: Academia, Praha, 1974.
Slovník antické kultury: Nakladatelství Svoboda, Praha, 1974.

Výstup z kursu: písemně odevzdaná seminární práce bez nutnosti presentace. Účast na semináři dobrovolná, zadání dohodnuté.

Poznámky a připomínky po semináři nebo v konzultačních hodinách.

TÉMATA SEMINÁRNÍCH PRACÍ ZE SVĚTOVÉ LITERATURY 1

Témata seminárních prací:

(jsou jen rámcová, bez odkazů, titulů, nedostatečná, ale vše je zadáno podle této nedostatečnosti, jež vychází z pracovního materiálu)

1. Epos o Gilgaméšovi.
2. Knihy mrtvých.
3. Achnatonův Hymnus na slunce.
4. Bhagavadgíta.
5. Hovory Konfuciovy.
6. Tao Te Ťing.
7. Homér, Hésiodos, řecká mytologie
8. Klasické řecké drama - Aischylos.
9. Sofokles.
10. Euripidés.
11. Řecká komedie – Aristofanes.
12. Řecká filosofie – Sokrates a Platón.
13. Aristoteles (Poetika).
14. Řecké dějepisectví - Herodotos.
15. Thukydides.
16. Xenofon.
17. Sapfó.
18. Anakreón.
19. Pindaros.
20. Řečnictví čili rétorika – Gorgias, Sokrates.
21. Démosthenes.
22. Lukianos.
23. Plútarchos.
24. Epiktétos.
25. Ezopské bajky.
26. Arianos – Tažení Alexandra Velikého.
27. Cicero.
28. Plinius.
29. Caesar.
30. Římské dějepisectví – Livius.
31. Tacitus.
32. Suetonius.
33. Vergilius.
34. Horatius.
35. Ovidius. – 3 lidé
36. Claudianus – Únos Proserpiny (Praha: Svoboda, 1975).
37. Iuvenalis – satiry.
38. Petronius.
39. Seneca.
40. O lásce, přátelství a štěstí (Antické sentence, Praha: Svoboda, 1976).
41. Marcus Aurelius.
42. Hérodianos – Řím po Marcu Aureliovi.
43. Ammianus Marcellinus – Soumrak Římské říše.
44. Flavius – Válka židovská.
45. Starý zákon.
46. Nový zákon.
47. Církevní otcové.
48. Jeronym.
49. Aurelius Augustinus.
50. Boethius.

středa 19. září 2012

STRUKTURA SEMINÁRNÍ PRÁCE ZE STARŠÍ ČESKÉ LITERATURY

Vypracování vaší seminární práce v písemné podobě a obhájení východisek i jejich jednotlivých základních tezí je nutnou podmínkou k úspěšnému složení zkoušky a absolvování oboru. Proto věnujte náležitou pozornost struktuře písemné seminární práce.
  • charakteristika dějinné a kulturní epochy, její základní náboženské, kulturní, umělecké a historické rysy
  •         stručná životopisná charakteristika autora či autorů literárních děl popř. charakteristika samotné literární památky, je-li autor anonymní
  •           přehled díla autora či autorů
  •          jazykové, formální, kompoziční a poetické rysy literární památky či souboru literárních památek, jejich žánrové vymezení
  •            obsahová a významová stránka literární památky, v případě, že se jedná o více autorů spadajících do oblasti daného tématu, je nutno vybrat vždy nejvýznamnější literární dílo, charakterizovat je a nalézt souvislosti se souborem dalších autorovi připisovaných děl nebo s díly stejného či podobného literárního žánru
  •           ukázka z díla a její interpretace, která se řídí standardním interpretačním územ a teoriemi interpretace literárního díla
  •           poznámkový aparát
  •           abecedně řazený soupis veškeré použité literatury a elektronických zdrojů
  •           slovníček odborných termínů a pojmů
S ohledem na variabilitu rozsahu jednotlivých témat nelze stanovit optimální délku písemné seminární práce, přesto je možné stanovit minimální rozsahový limit; ten by neměl být pod 10 stran normovaného tisku, v což nelze započítat titulní list stejně jako za účelem interpretace literárního díla konkrétně vybranou ukázku, jejíž rozsah se s ohledem na význam, jaký jí student přikládá, může pohybovat zhruba od dvou do pěti stran.

ÚVOD K PŘEDMĚTU STARŠÍ ČESKÁ LITERATURA


Předmět dějiny české středověké literatury je zaměřen na charakteristiku dějin české literatury od období Velké Moravy po období husitství (863 – 1470). Tato literárně historická disciplína vyžaduje specifikaci předmětu, jež je nutná v rámci interdisciplinárních vztahů a konfrontace literárních památek české a světové literatury s ohledem na dějiny náboženství, umění a kulturní antropologie. Kurs dějin české středověké literatury je rozdělen do čtyř vývojových etap, staroslověnské písemnictví, latinské písemnictví, rozvoj staročeské literatury v období posledních Přemyslovců a Lucemburků a období husitské. Důraz je kladen na pochopení smyslu středověkých památek a zhodnocení dobového kontextu, žánrové vymezení literárních děl, odhalení základu poetiky a nastínění základních jazykových problémů. Na pozadí širší odborné literatury jsou zpracovávány jednotlivé konkrétní tematické okruhy s úzkou vazbou na dochované literární památky a rozbor textu.
Disciplína dále těží z literárních dějin období renesance (1470-1620) a baroka (1620 – 1773). Podstatnou se jeví charakteristika kulturní epochy na podkladě společenských a náboženských rozporů, duchovních, myšlenkových a filosofických proudů. Klasifikace jednotlivých literárních památek se opírá o jejich kompoziční, stylistický, poetický rozbor a směřuje k uchopení smyslu. Podstatné je též žánrové vymezení jednotlivých textů a rozbor památek, jimž nebyla v minulosti věnována taková pozornost (homiletická produkce, poutní knihy, modlitební soubory). Zvláštní pozornost je věnována básnické a kancionálové produkci. Podstatné je vymezení předmětu, schopnost orientace v terminologii a pojmosloví, založení práce na textové analýze památek starších období, přičemž je nutné vycházet od obecnějších historických znalostí z pozice charakteristik dobových myšlenkových proudů ke konkrétnímu smyslu jednotlivých památek.

Důležité upozornění:
Pomineme-li úvodní texty tohoto učebního souboru, jsou všechna témata řazena chronologicky, mějme však na paměti; u mnoha památek a kulturních jevů nelze určit tzv. „absolutní chronologii“. S tím souvisí též fakt, že i periodizace dějin literatury je opět jen metodickou pomůckou a nic a nikdy nic nezačíná v jednom okamžiku, krom okamžiku Kristova narození. Tedy projevy baroka nalezneme v české kultuře několik desetiletí před barokem a naopak, projevy renesance a humanismu jsou patrné hluboko v barokní kultuře, stejně jako je renesance přítomna v duchu společnosti a kultury období vlády Karla IV., dávno před husitstvím atd; chci tím říct, že vám v této opoře neposkytnu žádnou periodizaci, vytvořte si na základě vlastní čtenářské a zkušenosti představu o dějinách náboženství, kultury, umění a literatury  tak, abyste byli schopni vnímat souvislosti a pochopili význam konstitutivních prvků evropské kultury jdoucích napříč epochami až do současnosti…

STUDIJNÍ LITERATURA KE STARŠÍ ČESKÉ LITERATUŘE – OBECNÝ VÝBĚR

BALTRUŠAITIS, J. Fantastický středověk. Praha: Jitro, 2008.

ČERNÝ, V. Esej o básnickém baroku. Praha: 1937.
ČERNÝ, V. Až do předsíně nebes. Praha: Mladá fronta, 1996.
ČERNÝ, V. Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti 1-3. Praha: H+H, 1996, 1998. 2005.
DAWSON, CH. Zrození Evropy. Praha: Vyšehrad, 1994.
ECO, U. 0d stromu k labyrintu. Praha: Argo, 2012.
GARIN, E. Renesanční člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad, 2003.
HEER, F. Evropské duchovní dějiny. Praha: Vyšehrad, 2000.
HOCKE, G. R. Svět jako labyrint. Manýrismus v literatuře. Praha: Triáda, H+H, 2001.
HRABÁK, J. Dějiny české literatury I. Praha: ČSAV, 1959.
HRABÁK, J.. Starší česká literatura: úvod do studia. 2., uprav. a dopl. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
KALISTA, Z. České baroko. Praha: ELK, 1941.
KOLÁR, J. Návraty bez konce. Brno: Atlantis, 1999.
KOPECKÝ, M.. Starší česká a slovenská literatura. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1991.
KOPECKÝ, M. Český humanismus. Praha: Melantrich, 1988.
KUBÍN, P. (ed.) Světci a jejich kult ve středověku. České Budějovice: Nakladatelství Tomáše Halama, 2006.
LE GOFF, J. Encyklopedie středověku. Praha: Vyšehrad, 2002.
LE GOFF, J. Kultura středověké Evropy. Praha: Vyšehrad, 2005.
LE GOFF, J. Středověký člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad, 1999.
LEHÁR, J. – STICH, A. – JANÁČKOVÁ, J. – HOLÝ, J. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: LN, 1998.
NEJEDNÝ, M. Fortuny kolo vrtkavé. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2003.
NODL, M. (edd.), VERBA IN IMAGINIBUS. Praha: Argo, 2004.
NOVÁK, A. Vědomí středověku. Praha: Mladá fronta, 2007.
PETRŮ, E. Vzdálené hlasy. Olomouc: VOTOBIA, 1996.
SEIBT, F. Lesk a bída středověku. Praha: Mladá fronta, 2000.
STEJSKAL, J. Řecké dědictví na západě. Praha: Veduta, 2011.
SPUNAR, P, Kultura středověku. 2. vyd. Praha: Academia, 1995.
SYPHER, W. Od renesance k baroku. Praha: 1970.
TICHÁ, Z. Cesta starší české literatury. 1. vyd. Praha: Panorama, 1984.
VAŠICA, J. České literární baroko. Praha: Vyšehrad, 1938.
VILLARI, R. Barokní člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad, 2004.

STARŠÍ ČESKÁ LITERATURA – TÉMATA PRACOVNÍCH A ZKUŠEBNÍCH OKRUHŮ

1.   Literární památky Velké Moravy

2.   Svatováclavské, Svatoludmilské a Svatovojtěšské legendy
3.   Kosmova kronika
4.   Středověká duchovní lyrika (po husitství)
5.   Středověké drama
6.   Dalimilova kronika + Alexandreida
7.   Kroniky českého středověku (po husitství − včetně)
8.   Středověká satira
9.   Předchůdci Husovi
10.  Legenda o sv. Kateřině + Legenda o sv. Prokopu
11.  Tkadleček
12.  Mistr Jan Hus
13.  Petr Chelčický
14.  Epické skladby husitské – Budyšínský rukopis
15.  Raný humanismus
16.  Hynek z Poděbrad
17.  Jan Blahoslav
18.  Doba veleslavínská
19.  Cestopisy v období renesance a humanismu
20.  Kronikářství a historiografie v období renesance
21.  Divadlo a drama v období renesance a baroka
22.  Kancionály období renesance a baroka
23.  Jan Amos Komenský
24.  Dějepisectví období baroka
25.  Poezie období baroka
26.  Kazatelská produkce v renesanci a baroku
27. Překlady Písma svatého do češtiny